Blokus - úvod

Blokus - příspěvek

5. 5. 2005

Kazachstán, do toho!

vložil C@mus v 08:50 | kategorie: prázdná sláma | komentáře ?

Nemáte rádi hokej? Pak mému textu asi budete rozumět jen místy. Já ten sport miluju. Jsem sice pouze jeho pasivním konzumentem, ale i tak se u něj „vybékuju“ dost. Měl jsem fakt neuvěřitelnou kliku, když mi brácha volal, že může mít pro mě lístek na úterý 3. května, kdy hokejové menu nabízelo předkrm v podobě zápasu Kazachstán vs. Švýcarsko a hlavní chod Česko vs. Německo.

Celý ten den byl bohatý na zajímavé i kuriózní události. Ponořili jsme se do nich hned na hraničním přechodu ve Fratres, kdy rakouská pasová kontrola po chvíli studování našich pasů zjistila, že je máme neplatné. Jeden platil do 2. května a druhý byl neplatný už 18 dnů. Občanky nás spasily. Do Vídně jsme přibyli v pohodě. Potkali jsme cestou asi deset tisíc číhajících policejních aut, ale kupodivu jsme žádné nevyprovokovali k akci. V hlavním městě jsme ani moc nebloudili, což nebývá zvykem. Paradoxně vždy, když víme, kam jedeme, tak se nám ve spleti vídeňských jednosměrek „kufr“ zadaří. O poloze Wiener Stadthalle jsme ale měli jen mlhavou představu, tak jsme jeli podle intuice. Intuici zprvu představoval VW Tuareg se středočeskou „espézetkou“, který vypadal velmi jistě. Zabloudili jsme s ním jen jednou, než nás červené světlo na křižovatce trvale oddělilo. Po chvíli jsme se zavěsili na českobudějovického „scénika“, který byl vytapetován českými vlajkami. O jeho směřování nemohlo být pochyb. Bylo to super do chvíle, kdy jsme za ním podezřele dlouho stáli v jediném nepohybujícím se jízdním pruhu. Chlapcům to „scíplo“, a tak pro pohon vozu stranou museli nasadit vlastní koňské síly. To už jsme byli téměř u stadionu a naše auto směřovalo do podzemí k dočasnému odpočinku.

Než jsme usedli do hlediště, osvěžili jsme se pivem. Nabízeli ho za pakatel 3,40, a tak nebylo možné kolem stánku proklouznout bez mezipřistání. I přes tu nízkou cenu (v eurech) jsme s potěšením zjistili, že lze Zipfer pít. Do sauny, kterou rakouští pořadatelé asi nedlouho před šampionátem adaptovali na zimní stadion, jsme usedli 10 minut před úvodním bully. Viděli a slyšeli jsme Švýcary, Čechy, Němce, Finy, Slováky, Rakušany, Rusy a příslušníky dalších národů. Zprvu jsme neviděli žádné Kazachy. Chvíli se zdálo, že jeden z nich sedí asi tři metry od nás, ale mluvil podezřele dobře německy s bavorským přízvukem. Po chvíli se ukázalo, že to je bavorský recesista, který se oblékl do kazašského trika (poznal jsem to podle nápisu v azbuce na prsou) a u škodováckého stánku vyfasoval kazašskou vlajku. Myslím, že měl ve Švýcarsku příbuzné...

Těsně před začátkem zápasu moderátor vyvolával příznivce obou týmů. Podle řevu, který byli schopni vydat se zjišťovalo, jak na tom týmy budou s podporou. Švýcarů bylo pravda o poznání více, ale Kazaši k mému překvapení také byli slyšet. Na kloub jsem tomu přišel až v průběhu hry. Hokejistům ze stepní země se fandilo: „Kazachstán, do toho!“ Pravděpodobně máme stále na jihovýchod blíž než na jihozápad smích Chvíli to vypadalo, že českokazašská menšina bude slavit úspěch, ale s přibývajícími minutami získávali Švýcaři navrch. Jak na vodě s ledem, tak v hledišti. Zápas skončil 2:1 pro Švýcarsko a jeho fandové to oslavili vkleče pozoruhodným rituálem před stadionem.

Padesátiminutovku čekání na Jágra a jeho partu jsme vyplnili procházkou po okolí a sháněním něčeho chutného do žaludku. Nakonec jsme neodolali místní specialitě zvané Wiener Spiralkartoffeln. Evidentně byli tvůrci této pochutiny sponzorováni pivovarem Zipfer a na soli a česnekovém prášku nešetřili. Smažené spirálky nám chutnali a líbila se nám i příprava polotovaru pro ně. Je k ní potřeba nemyté brambory se slupkou, vrtačka, stojan pro vrtačku, speciální bodec pro upevnění bramborové hlízy a struhadlo s jednou štěrbinou. V Česku bychom řekli „vercajk na výrobu široký bramborový špony“.

Když jsme se vraceli do haly, bylo na první pohled jasné, že diváků i emocí přibylo. Obé hodnotím pozitivně, na hokeji se lidi většinou „nemydlí“. U piva se tentokrát už opravdu nešlo nezastavit, takže jsme tam opět rychle jedno kopli a dál uháněli do horka s ledem. V hledišti byla červená modrá a bílá barva v převaze. Bylo to i slyšet. Němci však řvali taky fest, takže to po KAZ-SUI komorním koncertu vypadalo na heavy metal. Zpočátku tak z české strany vypadal i hokej a Müllera jsme ostřelovali pěkně. Zanedlouho mu Kubina poslal svůj pozdrav a bylo to 1:0. Všechno vypadalo dobře a čekali jsme, že na sebe další příděl puků v německé brance nenechá dlouho čekat. Nebylo tomu tak. Němci hráli urputně. Když nevímkterýznich vzal Jágra hokejkou přes prsty a on musel odejít do šaten, ztratili jsme trochu glanc. Naštěstí jsme neubránili jen jednu tyč Vokounovi brány. Přetrpěli jsme druhou třetinu, a když už se ve třetí zdálo, že budeme rádi za ten jeden kousek, uklidnil nás Sýkora. Bylo po hokeji a hlasití Češi i již o poznání méně hlasití Němci se v klidu rozcházeli.

My s bratrem jsme zaznamenali ještě jedno důležité vítězství. Kasírovací automat na parkovišti odmítal uznat, že je naše dvacetieuro pravé a tvrdošíjně ho odmítal pozřít. Poté, co jsem k bráchovi prohodil, že mi nemusel tentokrát dávat falešnou bankovku, nám nechtěli rozměnit ani další čekající Češi. Naštěstí jsme po chvíli našli jednoho, který mou poznámku neslyšel a vyměnil s námi naši zmuchlaninu za svůj fungl nový peníz. Byli jsme zachráněni.

Když tak přemýšlím, co člověka láká uvalit 70 euro za podívanou, kterou přenáší televize, musím říct, že je to hned několik okolností. Kromě lepšího živého zrakového vnímání, dostanou své na stadionu i ostatní smysly. A to naprosto všechny. Navíc nastupuje i mimosmyslový zážitek atmosféry, kterou skrz sklo obrazovky přecedíte jen jako nemastný neslaný odvar. Takže to fakt za ty peníze stojí. Aspoň pro někoho...

předchozí: DW sřídá HS

kategorie

archiv

etc

Created by created by EasyBlog  Webdesign by C@mus, (c) 2004