Blokus - příspěvek

Když poslouchám zprávy v rádiu a televizi anebo čtu noviny, nabývám dojmu, že jsme sebevědomý národ, který dobře ví, co je správné a co ne. Evropská unie se nám zdá příliš socialistická, Amerika příliš tupá a ostatní svět má to štěstí, že se o něj moc nestaráme. Máme recht, nemáme se přece za co stydět. V minulosti jsme několikrát svou sílu a zásadovost prokázali. Třeba tím, jak jsme statečně za bolševika drželi hubu a krok, stranili se lidí, kteří tak nečinili a blahosklonně zavírali oči před zcela zřejmou ubohostí tehdejších mocných.

Dnes jsme již o poznání dále. Poznali jsme svobodný svět, zjistili jsme, že není zdaleka tak dokonalý, jak se nám v polistopadovém snění zdálo a pojali přesvědčení, že vše víme nejlépe. Což samozřejmě vede k melancholickému vzpomínání na léta předsametová. Vydatně nám k tomu hrají rádia stará dobrá oldies, televize se perou o estébáka Zemana, komunistům stoupají volební preference, nepřítel už je zřejmě přestěhován zpět na západ a my se vracíme do role chytrého, malého národa, který prd zmůže.

Bohužel tu svou chytrost a výjimečnost nedokážeme efektivně zúročit. Cizinci česky většinou neumějí a jak jinak jim vysvětlíme, jací jsme to kanóni?

předchozí: Je to v hlavě
následující: Malý kousek pryže