Blokus - příspěvek

Náš obývák se dnes konečně dočkal. Mistr podlahářský dokončil to, co začalo před osmi týdny a bylo plánováno jako akce sedmidenní, maximálně čtrnáctidenní.

Začalo to nevině. Po zralé úvaze jsme s manželkou na jaře dospěli k názoru, že koberec v obývacím pokoji našeho 3+1 má již dávno své nejlepší dny za sebou a že do nové podlahové textílie nepůjdeme. Jako ideální řešení pro příští dekádu či delší období se nám jevila podlaha dřevěná nebo alespoň silně dřevo připomínající. Porovnávali jsme všechna pro a proti až jsme se konečně s ohledem na stav našeho účtu shodli na tom, že vyvoleným materiálem nebude ani dřevo, ani laminát, ale desky z dřevěnou dýhou na povrchu.

Věděli jsme, že se pod naším kobercem ukrývá tankodrom jehož povrch byl tvořen kombinací betonu a jákesi sádropilinové hmoty proměnlivé tloušťky, která byla pravděpodobně posledním zlepšovacím návrhem z dílny brigády socialistické práce okresního stavebního podniku blahé paměti. Proto jsme pozvali zednického mistra a zaúkolovali jej opravou, vyrovnáním a zpevněním podkladového povrchu. Ten se úkolu hbitě ujal, povrch naimpregnoval, zpevnil a vylil samonivelizační hmotou. Po třech dnech podruhé. Po dalších třech dnech potřetí a po dalším týdnu celý, stále ještě nerovný povrch popraskal. Firma se však zachovala dobře. Celé socialisticko-kapitalistické umělecké dílo připomínající Vesuv před výbuchem vykopali a udělali nový beton. Raději sušší, abychom nemuseli čekat osm týdnů na vyschnutí. Čekali jsme pět dní a beton se začal drolit. Vydrolená místa vymetli a povrch vyrovnali samonivelizační hmotou. Další čtyři týdny trvalo naší čarovné podlaze než vyschne. Dnes tedy nadešel den "D" a mistr podlahář přivezl desky k položení. Rozebral dvě balení a zjistil, že jejich odstín není stejný. Nevadilo nám to. Podlahu položil a zalištoval.

předchozí: Už jsem to chytil taky
následující: A tuhle znáte?