Blokus - příspěvek

Internet Explorer prostě není můj kámoš. Nepadli jsme si do oka. Potkávám ho často a vzájemná averze stále narůstá. Už jeho způsob příchodu mi byl proti srsti. Nikdo ho nezval a on si klidně přivandruje s instalací mých "dvoulitrů". Já vím, že je v tom nevině, Bill mu to poručil, ale pomoci si nemohu. Vnutil se mi, a tak ho beru jako vetřelce...

"To jsou blbý důvody," řeknete si, ale u nich to nekončí. Ještě horší vztah mám k tomuto prohlížeči, coby pracovnímu nástroji. K práci webdesignéra se tento software prostě nehodí. Jeho arogantní ignorance W3C mi leze na nerv. Jeho snaha dělat všechno jinak a "lépe" mne k smrti vytáčí. Bohužel se však bez něj neobejdu. Používám ho ale jako pokřivené zrcadlo. Nevěříte? Opravdu je to tak. Ve svém oblíbeném prohlížeči, jímž je toho času malá, čistá a poslušná rezatá lištička z Mozillí rodiny, stránky vytvořím a odladím, a teprve potom se na ně juknu přes IE. A pak zpravidla nastupuje přemlouvání, ničení kódu "háčky" i "háky" až se dají stránky prohlédnout i tím uživatelsky většinovým bastlem.

Přiznám se, že jsem v počátcích svého koketování s webdesignem praktikoval opačný postup. A svou hloupost jsem maskoval takovými těmi hláškami, jako že "stránky jsou optimalizovány pro...". Střízlivění sice trvalo na můj vkus dlouho, ale zdařilo se. Tudy cesta prostě nevedla. Psát kód pro věc, které je v podstatě jedno, co píšete, protože si zápis vyloží po svém a na obrazovku pošle jinak než má, je opravdu blízké sebevraždě. Navíc je takový výsledek odsouzen k nefunkčnosti v čemkoli rozumném...

předchozí: Špatná i dobrá zpráva
následující: Už jsem to chytil taky